Země důrazně upozorňuje, že nehodlá být zcela podrobena a vytěžena
Je třičtvrtě na devět večer 19. března 2021 a na islandském poloostrově Reykjanes končí klid, který se zde rozhostil na osm set let. Trhá se země a z jejích útrob tryská žhavá láva. Sopka Fagradalsfjall se probouzí k životu, aby odhalila obří síly, které skrývá Země pod svým povrchem. Během několika následujících měsíců vyvrhlá a zchladlá láva vytvoří nová údolí, která se táhnou několik kilometrů od původní praskliny. Podobný proces po miliony let utvářel krajinu Islandu.
Poselstvím vulkánu může být varování. Na dosah je ohromné a nedozírné množství energie, aniž by lidstvu bylo dáno ji využít. Pokud se tato energie uvolní, stává se naprosto zničující. Manifestuje se tu nedotknutelnost určitých sil. Erupci předcházejí zemětřesení, kterým může napomáhat uvolňování zemského tlaku způsobené táním ledovců i vtlačování vody do hlubin země v geotermálních vrtech.
Island je nejen zemí ledu, ale i ohně. Ostrov má ve světě zvláštní polohu. Nachází se přímo na vrcholu středoatlantického hřbetu. Tady se od sebe oddělují dvě obří tektonické desky a v průběhu milionů let s sebou každá z nich odnáší kousek Islandu. Jak se desky rozcházejí, rozšiřuje se ostrov velmi pozvolna směrem na východ a západ. Pak pukají sopky.
Roztržená země a vyvěrající magma udělaly z Fagradalsfjallu turistickou destinaci. Hrozivá scenérie vábí davy turistů, protože je na rozdíl od mnoha jiných vulkánů dobře dostupná a blízko hlavnímu městu. Z jeho heliportů vyrážejí vrtulníky, které téměř bez ustání krouží nad trhlinou chrlící žhavou lávu do údolí, aby umožnily movitějším lidem být svědky této vrcholné geologické a energetické události z nadhledu.
Fagradalsfjall: Krajinotvorba v reálném čase
Během necelého půl roku od doby, kdy o sobě sopka Fagradalsfjall dala poprvé vědět – nejprve jako pouhá trhlina v zemi – se návštěva údolí s aktivní sopkou, stala díky dobré dostupnosti a výhodné poloze nedaleko hlavního města, jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí Islandu. Najít vhodné místo, kde by bylo možné se zaposlouchat do zvuků sopky tedy nebylo jednoduché. Hřeben kopce, odkud lze pozorovat kráter a lávové pole byl obsypán turisty, na nebi neustále kroužily drony a vrtulníky, které nabízely vyhlídkové lety kolem kráteru, do toho silný vítr. Klid pro nahrávání přinesl až soumrak. Magnús mikrofonem zachytil vroucí lávu vylívající se z kráteru, která může připomínat vařící vodu nebo mořský příliv, nebo zvuky, které při drolení vydává láva stará jen několik dnů či týdnů. Taková láva je velmi ostrá, ale zároveň díky bublinkám vzduchu, které se do ní dostanou při chladnutí, také velmi pórovitá a křehká.